Zajímavá hypotéza. Via fb Milan Mikeš: Pokud měl někdy Radovan Krejčíř nějákého kamaráda, byl to, možná pořad je, sponzor Motoristů a stvořitel Turka, Richard Chlad. Chlad teď svůj vztah ke Krejčířovi bagatelizuje, že nebyli moc velký kamarádi apod. Kdo chce, ať tomu věří. Ne všichni máme úplnou sklerózu a tak víme, že opak je pravdou. Krejčíř měl od Chlada pronajaté nemovitosti na Karlově náměstí v Praze, chystali se spolu otevřít casina, mimo jiné na Seychelách. Když Krejčíř zdrhnul při slavné domovní prohlídce, právě u Chlada na Seychelách pobýval, než ho tam po cca 2 letech vypátral Interpol. Chlada a Krejčíře spojovala taky záliba v luxusních a rychlých autech. Přes auta začalo "kamarádství" Chlada a Turka. Turek dostal ohledně těch luxusních kár roli takového Bílého koně, je ideální, ne moc inteligentní, po pozlátku toužící. Možná, že se Filda na Seychelách s Krejčířem potkával taky. Těsně před tím, než se začal zadržovat Krejčířův majetek, koupil od Krejčíře Chlad nějáké nemovitosti, teda dle mého názoru "koupil", aby je ulil před statními orgány, jinými slovy, schoval pro Krejčíře na potom... V roce 2007, Chlad do médií řekl: "Uvidíte, že brzy bude všechno jinak. Všechen Krejčířův majetek se bude vracet, protože se nic neprokáže a ještě se mu omluví" Přepočítal se... Nyní už víme, že ze Seychel se Krejčíř přesunul do JAR, kde žil v luxusu, dokonce i v base, tam hrál basket s vrahem manželky, olympionikem Pistoriusem. Vydání do České republiky se dlouhé roky bránil, v JAR mu bylo skvěle. Jenže... Došly prachy, ve skvělé JAR už to přestalo být skvělé, dokonce mu prý jde o život. Věřím... Milý Radovan teď touží po jediném, po návratu do ČR, třebas do basy. Jenže ouha, JAR se šprajcnul, ani v ČR o něj už vlastně policie, státní zástupce, ani soudy, nestojí. Proč o něj nestojí se můžeme jen domnívat a o tom psát nechci... A tím jsem zpátky u Chlada, u jediného Krejčíře kamaráda, který v podstatě koupil Motoristům účast ve vládě. Krejčíř, návrat Krejčíře, je možná jeden z dúvodů, proč Chlad tak strašně tlačí Fildu do vlády, ideální by byl býval na spravedlnosti. Do toho však hodil vidle prezident, který má jistě od bezpečnostních služeb minimálně všechny informace, o kterých píšu a z nichž každá jedna, kromě mentální nevyzrálosti, Fildu z funkce ministra naprosto diskvalifikuje! Turek je díky svému "otci" Chladovi a kontakty s Krejčířem, obrovské bezpečnostní riziko. A tak se to všechno Motorkám podělalo, že arogantní skřet zakrslej Macinke, má z toho palici v luftě. Protože dluží, nejen Turkovi, dluží hlavně Chladovi! A to není žádná sranda, Ríša ví jak se vydírá... -

Via fb stránka Štít demokracie: ⚠️ Herci, kteří vystoupili na nedělní demonstraci Milionu chvilek vydali nové prohlášení. Vyvrací v něm Klempířovy dnešní lži a znovu jej zvou k otevřené debatě ⚠️ Prohlášení nabízíme zde: "Vážený pane ministře Klempíři, děkujeme Vám za Vaši veřejnou reakci. Dovolujeme si uvést na pravou míru, že navrhovanou veřejnou debatu nepořádá iniciativa Milion chvilek pro demokracii ani žádná jiná politická či občanská organizace. Pořadateli debaty jsme pouze my, níže podepsaní zástupci kulturní obce, kteří Vás oslovili otevřeným dopisem i osobní odpovědí na Vaši pozvánku, jak vyplývá z připojených podpisů. Impulsem k navrhované debatě byla Vaše nabídka osobního setkání, jehož cílem mělo být vyjasnění postojů nás umělců „z očí do očí“ v reakci na naše vystoupení při nedělní demonstraci. Naše vystoupení bylo politickým vyjádřením kritického občanského postoje. Stejně tak Vaše následná reakce a nabídka setkání představují politickou odpověď na tuto kritiku. Domníváme se proto, že předmětem debaty mají být politické otázky spojené s výkonem Vaší funkce, tedy Vaše postoje, rozhodnutí a způsob, jakým hodláte vést Ministerstvo kultury, nikoli obecná rozpočtová či koncepční témata. Dalším z nedorozumění, k nimž v naší komunikaci došlo, je Vaše zmínka o veřejném streamování. Uvádíte, že Ministerstvo kultury s tímto od začátku počítalo. Bohužel jste se o tom ve své pozvánce, která nám byla doručena, nezmínil. Nezaznělo to ani ve Vašich mediálních vyjádřeních až do dnešního dne. Naše pozvání na tuto debatu proto nadále platí. Přivítáme Vás přátelsky, otevřeně a kulturně. Není naším cílem Vás stavět do defenzivy, ale vést otevřený dialog, který může být inspirující pro širokou veřejnost." Je skvělé, že si tato skupina nenechá vzít pravdu ✌️❤️ -

Hana Ulrychová je prostě skvělá. Tohle je z fb od její dcery Hany Svanovské: Monolog seniorky: -"Jejda, to jsem se fakt od srdce zasmála", reagovala před chvílí maminka na zprávu, že si chce pan ministr kultury Ota Klempíř pozvat umělce, co vystupovali na včerejší demonstraci Milionu chvilek pro demokracii. -"Mami, fakt dobrý...?" -"No a proč ne? V r. 1971 na mě ječel ředitel Supraphonu František Hrabal, že už si nikdy nezazpívám kvůli desce "Odyssea", pak to stejný ředitel brněnské televize Čírtek, když jsem v r. 1988 podepsala petici za propuštění Václava Havla. A nestalo se vůbec nic...To víš, že nikam nepojedu." Chvíle ticha. -"Vlastně vůbec nevím, o čem bychom se bavili, je tu jasně dané, že máme demokracii, přece mu nemusím vysvětlovat, proč jsem tuhle vládu nevolila, proč mi vadí Macinka a Turek, proč jdu zpívat na akci Milionů chvilek. Do toho mu vůbec nic není a fakt se s ním potkat nepotřebuju, mám lepší program." Amen. -

Buďte jako Jakub. Via fb Jakub Jech: Proč to píšu? Včera jsem si v klidu na Kačerově při čekání na bus poslouchal Metallicu. Vidim, že je vedle mladej kluk a okolo něj pět divnejch starších floutků. Ztlumím si to, slyším kecy typu:”Tak ty budeš mít asi nějaký prachy, když se takhle oblíkáš. Hm. Pěknej mobil…” Etc. Jsou dotěrný. “Čau vole, jedeš domu? Dneska sem byl ve Stihlu a maj tam teď slevy na nějaký ty silnější pily, co chtěl tvůj fotr k narozkám. Poď, proberem to cestou. Stejně tě tam čeká, tak se rovnou domluvíme, ať nekupujete nějakou píčovinu…”, povídám a beru ho za ramena a jdem pryč. Floutci radši nic. “Seš v pohodě?”, ptám se, když jsme dál. “Jo. Dík.”. Pak jsme prokecali cestu až k němu domu. Proč to píšu, ptal jsem se na začátku. Protože před dvaceti sedmi lety jsem na Žižkově dostal několik kopanců od zmrdů podobného ražení jako jsou ti floutci z Kačerova a zachránily mě dvě babičky, co se mě zastaly a dělaly, že jsem vnuk jedné z nich. Pošli to dál. Proto to píšu. -

Člověk se stále dozvídá něco nového. Tak se tu o to s vámi podělím. Volný pád z výšky 31 kilometrů Joseph alias Joe Kittinger. Pro většinu lidí úplně neznámá osoba. Přitom by jeho jméno mohlo stát v jedné řadě vedle Jurije Gagarina nebo Neila Armstronga. Byl prvním a dodneška nepřekonaným. Člověkem, který v rámci kosmického soupeření USA a SSSR dostal v roce 1960 za úkol vystoupat s balónem do výšky 31 kilometrů 300 metrů. A pro celý svět vyzkoušet, co s lidským tělem udělá volný pád. Jeho speciální héliový balón Excelsior stoupal 16. srpna 1960 vzhůru jako medúza k mořské hladině. Obrovské převýšení a změna tlaku v ovzduší hrozily stejně jako u potápěčů dekompresivní nemocí. Nedostatek kyslíku zase ztrátou vědomí. Balón stoupal stále výš, až do černé tmy, nad kterou chybí nebe. Joe Kittinger ve skafandru sice dýchal kyslík, ale rozbila se mu rukavice a pravá ruka mu kvůli nízkému tlaku v obrovské výšce natekla do dvojnásobných rozměrů. Tam, kde slunce září tak oslnivou intenzitou, že na černé obloze nejsou vidět hvězdy, ve více než 31 km, se Joe postavil na kraj gondoly. Okolní teplota -75 °C. Jako první vidět planetu ze stratosféry. 11 minut se díval kolem sebe, pak zapnul kameru – a skočil. Po letech Joe Kittinger vzpomínal: "Na začátku jsem vůbec necítil, že padám, protože můj zrak se neměl o co chytit. Měl jsem dojem, že jsem zůstal zavěšen v prostoru. Až poté, co jsem pohlédl vzhůru, uviděl jsem balón vzdalující se šílenou rychlostí. V té chvíli mi bylo jasné, že padám k Zemi." Kittinger se řítil dolů rychlostí 988 km/h, bezmála rychlostí zvuku. Kolem sebe ale neslyšel svištění větru. Vítr v takové výšce není. Byl to naprosto tichý pád v temném bezvzdušném prostoru. Kittinger letěl obličejem vzhůru v poloze připomínající sedění na houpacím křesle. Jeho 27 kg vážící výstroj na hřbetě ho táhla dolů. Po čtyřech minutách se přiblížila modrá obloha, mraky, vzduch. A konečně i důvěrně známé svištění větru. Odpor vzduchu zafungoval jako brzda. Jeho střemhlavý pád se zbrzdil na míň než 300 km/h a Joe si v 5 km nad Zemí v klidu otevřel padák a přistál. Byl dole, byl doma. "15 minut před tím jsem byl na hranici kosmu. Myslel jsem jen na to, že bychom měli být pyšní na to, jakou nádhernou máme planetu," vyprávěl Kittinger. -

❤️❤️❤️ Via fb Zuzka Bönisch: Jeho životopis a zásluhy si může dohledat každý, o tom už bylo napsáno dost. A když teď opadla první vlna emocí, mám potřebu napsat i něco jiného. Když vám podá ruku, jeho stisk je pevný - ale ne drtivý. Do očí se dívá zpříma - ale ne povýšeně. Podle protokolu má vejít do dveří jako první - většinou i přesto dává přednost ženě, bez ohledu na protokol. Běžně si dá na pumpě bagetu a kafe do kelímku - a vždycky za sebe platí sám. Když se řekne v 8:30, je tam v 8:25 - vždy a všude na čas za každých okolností. Co slíbí, to dodrží - vždy a za každých okolností. Dokáží se se svou ženou vzájemně poškorpit - ale stojí pevně při ní a ona při něm. Svým ochráncům s naprostou samozřejmostí a často děkuje - a nejen jim. Všechno co dělá, dělá naplno - ale s chladnou hlavou a s rozvahou. Když se usměje, je to úsměv upřímný. A i když nemá tolik prostoru - když je dědeček, tak s lehkostí bytí. Ne, není dokonalý, protože to nejsme nikdo. Ale je to ta nejlepší verze chlapa, který ve své pozici slouží téhle zemi. Tedy nám všem. #stojimzasvymprezidentem -

@prezidentpavel Naposledy snad prezidenta republiky u nás vydíral jistý Klement Gottwald. Tehdy se prezident vydírat nechal a všichni víme, jak to dopadlo. Děkuji, pane prezidente, že vy se vydírat nenecháte. -

Tohle je přesný. Via fb Petr Dauš: Představte si, že by se někdo rozhodl v ČR opět zřídit „Lidové milice“ (v Polsku ORMO, v NDR Die Kampfgruppen der Arbeiterklasse, v Maďarsku Munkásőrség, dále jen LM), tedy ozbrojenou složku vládnoucí politické strany, aby si strana (prezident) zajistil svou trvalou moc, bez ohledu na další volby. Náborový příspěvek pro nové členy by byl 1,2 milionu korun na osobu a možnost splacení hypoték a půjček do výše 1,4 milionu korun. Měsíční plat by byl 135 tis. Kč. Pro členství v LM nemusíte mít vojenský ani policejní výcvik, stačí Vám maturita, nemusíte být nijak fyzicky zdatný, klidně Vám může být 50+, jen musíte mít řidičák skupiny „B“. Když jste součástí LM, máte pravomoc Policie a navíc vás ochrání „strana“, která vás nevydá žádnému soudu, dokud budete plnit rozkazy. Můžete si dělat co chcete, jste v partě obdobných lůzrů, která může totéž, navzájem se hecujete a máte pocit, že teď jste někdo, něco víc, než jen zadlužený lůzr, což jste byl celý život. Konečně to nandáte těm frajerům ze střední, co byli hezčí, chytřejší, úspěšnější, ... měli lepší auta, hezčí holky, bohaté rodiče, ... Už nejste bezvýznamný, už jste „někdo“ a můžete vraždit za bílého dne. A teď si v textu zkratku „LM“ nahraďte zkratkou „ICE“. Foto: TVhistorieCZ (video), LM v Praze, krátce po 17.11. 1989 -

Známý dánský stand up komik Torben Chris to na svém profilu na fb napsal jasně: Chápu, že na Donalda Trumpa neudělalo úsilí spojenců USA v Afghánistánu žádný dojem. 🥵🤷‍♂️ Dovolte mi tedy, jako někomu, kdo byl v Afghánistánu šestkrát vyslán jako bavič, říct (samozřejmě se vší náležitou úctou): 🤗 "Jdi do prdele, ty velkej nafoukanej oranžovej šašku!" "Spojenci se drželi dál od první linie" … polib mi prdel, pane prezidente (nad jakoukoli formou ryzí idiocie). Poprvé jsem bavil vojáky v Afghánistánu v roce 2006 v malém táboře jménem Sandford. Přímo v první linii. Vojáci byli den předtím v boji, seděli tam v plné polní s nabitými puškami, připraveni vyrazit do akce, zatímco jsme je bavili na pódiu z palet, osvětleném světlomety džípu. V tom táboře žili čtyři měsíce bez možnosti se osprchovat a jedli jen polní příděly. 😬 Pokaždé, když jsem byl v Afghánistánu, potkal jsem tvrdě bojující a drsné dánské vojáky. Jednou jsem tam byl a musel jsem být svědkem toho, jak práce musela prostě pokračovat dál i přesto, že četa den předtím ztratila kamaráda. Obrovské uznání všem dánským veteránům. A obrovský prostředníček tomu nejneschopnějšímu a nejignorantnějšímu prezidentovi v dějinách světa. 🤯 -

Tohle je skvělý nápad a má to logiku. Via fb Norbert Trdnout: Nikdy jsem vás neprosil o peníze. Ani pro sebe, ani pro jiné. Na sbírky jsou tu jiní influenceři, co mají větší dosahy, hezčí fotky a míň keců o epistemologii. Vždycky jsem si říkal: Moje práce je dodat vám argumenty, abyste v hádkách s idioty nevypadali jako idioti. Peníze ať vybírají ti, co umí dojmout. Já umím jen nasrat. Dneska udělám výjimku. A vysvětlím vám proč. Dívám se na čísla té sbírky na generátory pro Kyjev. Plácáme se po zádech, že se vybralo 80 milionů. Super. Koupíme teplo. Koupíme světlo. Ale to je logistika. Mě na tom čísle zajímá něco jiného. 𝟒𝟕 𝟓𝟏𝟑 To je počet lidí, kteří poslali peníze. A tohle číslo je důležitější než ta suma. Proč? Protože Rusko (a naše pátá kolona, co mu tady leští kliky) se nás snaží přesvědčit, že jsme unavení. Že Ukrajina už nikoho nezajímá. Jejich hlavní sázka v roce 2026 je "únava materiálu". Sází na to, že nás to přestane bavit. Že nám to zevšední. Že budeme radši řešit cenu másla a že vláda je v tom nechá samotné a my tomu ještě zatleskáme. Těch 𝟒𝟕 𝟓𝟏𝟑 lidí je vzkaz. Je to statistický prostředníček všem, kdo doufali, že Češi vyměkli. V pondělí jsem psal článek "Už můžu začít křičet?". A vy jste mi psali: "Norberte, kdy bude 𝐝𝐞𝐦𝐨𝐧𝐬𝐭𝐫𝐚𝐜𝐞? Kdy půjdeme na Letnou? Kdy jim to ukážeme?" Tak poslouchejte. Je rok 2026. Demonstrace na náměstí nefungují. Mrznete tam, posloucháte projevy, které už znáte, máváte na lidi, co si myslí to samé, a vláda se vám směje z tepla, protože ví, že v pondělí musíte do práce. V post-faktické době je fyzická demonstrace jen ventil pro vaše emoce, ne nástroj změny. Chcete demonstrovat? Fajn. Uděláme to 𝐣𝐢𝐧𝐚𝐤. Spočítejte si to. Cesta na Letnou. Vlak nebo benzín. Dvě stovky? Tři? Čas, který tam strávíte. Svařák, abyste nezmrzli. Jste na pěti stovkách, ani nemrknete. Takže tady je moje výzva. Uděláme demonstraci, která přepíše narativ. Ty peníze, co byste projeli cestou na demonstraci, pošlete přes odkaz dole (tým "Norbertova Demonstrace"). Tohle je efektivnější forma protestu v 21. století. Místo abyste mrzli a křičeli do vzduchu, a pak se na sítích dozvěděli, že tam přišly "stovky lidí" zvedneme číslo "počet přispěvatelů" u té sbírky. A TO O HODNĚ. Jestli máte napjatý rozpočet, pošlete klidně padesát korun. Žádná pomoc není moc malá. Je to signál. Že si dal někdo tu práci. Že je nás hodně. Že my jsme ti normální. Včely! Pojďme generovat teplo! (odkaz na sbírku s referral "Norbertova Demonstrace" v prvním komentáři)⬇️ https://t.co/6xQnFOagOy -

Tady mě zaujaly ty dva momenty, kde Rajchl píše v tom smyslu, že otec má dceru vychovávat fackami. Protože to píše ten samý otec, který nedávno vykřikoval, jak jeho dceři ublížilo, že se jí někdo na něho ptal před domem... Pokrytectví level bambilion od někoho, kdo zjevně své dcery vychovává fackami a považuje to za standard. Via fb Tony Pášma: Extremista Rajchl pokračuje ve svém nechutném online lynči proti ženám a zaútočil na další. Tentokrát se zaměřil na nejmladší pirátskou poslankyni Katerinu Demetrashvili. Tu nazval "neopeřeným kuřetem", "nevycválaným frackem", "namyšlenou nánou" a ve svém textu dokonce 2x píše o fyzickém násilí v podobě facek. "Pár facek jim dát nemůžu, nejsem jejich táta." "Nejdřív by je totiž zfackovala hanba a pak jejich táta." Rajchlova nenávist již přesáhla všechny únosné meze. Už osobní invektivy a vulgarity by měly být v politice absolutně nepřijatelné, mluvit o fackování je ale ještě úplně jiná dimenze. V takové chvíli by se měli všichni všichni slušní lidé, bez ohledu na politické preference, ozvat, hlasitě se proti Rajchlovým nechutným výpadům ohradit a poslankyni podpořit. Tak my začneme. Katerino, máte naši plnou podporu a vy, poslanče Rajchle, jste ubožák. -

Tvl... Kam? Kam jsme se to dostali, když vedení nemocnice musí diskutující pod svým příspěvkem na sociální síti prosit o slušnost, protože jejich první letošní narozené dítě není Čech...?! https://t.co/RN2B2nKcTE -

Nepravidelné kulturní okénko: Sir Christopher Lee se setkal s Rasputinovými vrahy, viděl poslední popravu gilotinou, lovil nacisty, nahrál heavymetalové album, mluvil 9 jazyky, byl bratrancem Iana Fleminga (James Bond) a byl jediným hercem v "Pánovi prstenů," který se setkal s J.R.R. Tolkienem. Jeho matkou byla hraběnka Estelle Marie Carandini di Sarzano, oslavovaná kráska ze starobylé šlechtické rodiny v italské Modeně. Prostřednictvím rodu Carandini mohl Lee vysledovat svůj původ až ke Karlu Velikému. Toto hluboké pouto k Itálii ho provázelo po celý život: mluvil plynně italsky a často hrál v italských filmech, přičemž si často daboval vlastní repliky. -

Něco krásného sem nesu. Dmytro Boženka. Jeho příjmení znamená v překladu něco jako Božíček. My říkáme "No Božíčku," a Ukrajinci říkají "Nu, Boženka." Tak ať Dmytra Bůh chrání. A ať je z něho zdravý, silný, šťastný, moudrý a čestný kozák. Je to ňuňan nádhernej. ❤️ https://t.co/UjsqJDTIXk -

Fotka Jiřího Kotrly už je na českém pietním místě na Majdanu. Umístila jsem ji nahoru na stojan na fotky, kde ještě bylo místo. Byla to asi nejlepší možná varianta, kam ji dát. Kdybych ji dala na zem za fotky ostatních, nebyla by vidět. Kdybych ji dala dopředu, zakryla by ostatní fotky. Na stojan jsem ji přivázala řetízkem od církevní služby Armády ČR, který tam byl zezadu zapadlý na tom stojanu a ještě ji upevnila gumičkou, kterou jsem měla ve vlasech. Když jsem to tam montovala, přišel ke mně dobrovolník, jeden z těch, co to tam hlídají, viděla jsem ho tam už minule. Zkoušel, jak pevně to tam drží a říkal, že zítra přijde s pořádným lepidlem a fotku pořádně ke stojanu přilepí. Dala jsem mu 50 UAH za péči. Nechtěl je, ale trvala jsem na tom. A protože tu nakonec zůstávám až do čtvrtka, tak ještě přijdu jednou zkontrolovat, zda je fotka opravdu přidělaná napevno a pokud ne, přilepím ji sama Věneček. Na stojan už by se kvůli nové fotce nevešel, i když většina z vás byla pro to, aby byl nahoře. A tak jsem se nakonec přiklonila k názoru maminky Taylora, která mi psala, že podle ní by měl věneček být na zemi, aby byl blíže těm, pro které je určený. Svíčky na baterie. Nesehnala jsem sedm stejných v žádném z krámků pod Majdanem. A kupovat různé jsem nechtěla, aby to tam pak u kluků nevypadalo jak někde v Las Vegas. Tak jsem koupila lucerničku, ve které jsou svíčky tři. Paní prodavačka se ptala odkud jsem a pak se rozplakala a děkovala mi, že stojíme při Ukrajině. Říkala že má jediného syna, který je na frontě. Na rozloučenou mne objala a říkala, že až budu v Kyjevě, ať se za ní v jejím obchůdku určitě zase zastavím. Poslední fotka... Když jsem pietní místo na závěr fotila, přišla tam mladá žena. Šla rovnou ke stožáru s českou vlajkou a rukama ji začala roztahovat a rovnat. Zeptala jsem se jí, zda je Češka. Řekla, že ne, že je Ukrajinka. Ale že tam jde na žádost rodiny českého padlého dát jeho nášivku. Že ji o to požádali přátelé. Jméno padlého neznala, ale říkala, že ho znají ti její přátelé. Pomohla jsem jí pro rodinu toho padlého nášivku na naší vlajce nafotit, vlajku jsem jí podržela roztaženou tak, aby nášivku bylo vidět. Pak jsme si vyměnily telefonní čísla, slíbila, že mi jméno toho padlého napíše. Pokud někdo víte, o koho se jedná, můžete to sem napsat. Přání rodiny našeho padlého hrdiny bylo splněno. Místo jsem ještě trochu uklidila, snažila jsem se, aby všechny fotky byly dobře vidět a aby vše vypadalo upraveně a esteticky. Konec hlášení. Mise splněna. -

Rok pro mě končí zvláštně sladkobolně. Jsem v zemi, kterou jsem si vybrala jako svůj domov. I když... Spíše si ona vybrala mne. Chtěla jsem dnes jít na večeři do své oblíbené restaurace. Oblékla jsem si šaty a obula boty, které jsem kvůli tomu vezla s sebou. A pak mi najednou začalo být smutno po věcech, které jsou pryč a nemůžou se vrátit. A tak jsem se zas svlékla, smyla z obličeje makeup a ostatní kosmetiku, oblékla jsem si pyžamo a mikinu, kterou jsem si dnes koupila, pustila jsem si rádio a střídavě brečím a střídavě se nahlas směju. A prosím rok, který přichází, aby lepší než ten, který právě končí. Pro mě. Pro vás. Pro Ukrajinu. Pro všechny. -

V Kyjevě krásně chumelí a já se tu cítím šťastná. Spontánně jsem se rozhodla sem jet přivítat nový rok, strávit tu pár dní a zase jet domů. Protože bez téhle země už nemůžu být. Tady jsem doma. Tady se, bez ohledu na cokoliv, cítím šťastná. Takže zítra budou česnekové a krabí jednohubky a na Nový rok čočka na kyselo s vejcem. A kdyby někdo z přátel v Kyjevě měl chuť zavítat nebo se jen tak sejít někde ve městě, mám tu na zahřátí tři čtvrtě litru poctivé 50 % domácí slivovice, kterou jsem přivezla s sebou. Zítra půjdu na Majdan zkontrolovat, zda tam mají vlaječky všichni naši kluci, kteří při obraně Ukrajiny položili své životy. Pokud ne, napravím to. Věneček nebo kytka jsou samozřejmostí. A teď jdu spát, jsem po cestě unavená. 🇺🇦❤️ -

Bývalý člen skupiny ABBA Björn Ulvaeus ve svém vánočním poselství říká, že Ukrajina si zaslouží veškerou možnou podporu. Díky! ❤️ -

Náčelník... Myslím na něj dnes celý den. Václav Havel +18.12.2011 🖤 https://t.co/HQY6Y7OFix -

@Katka_Bobkova Kdyby jenom čekali. Oni za nimi většinou ještě i běhají po sociálních sítích. 🤣🤣🤣 -

Zlatá slova. Někteří muži si myslí, že zatímco jejich vrstevnice zestárly, oni zůstali mladí a atraktivní pro dívky ve věku svých vnuček. Naštěstí se to netýká všech mužů, ale jen několika málo hlupáků. 😉 "Mel Gibson mi řekl, že jsem příliš stará na to, abych hrála po jeho boku... i když je o dva roky starší než já. V Hollywoodu může šedesátiletý muž líbat na plátně třicetiletou ženu. Ale pokud si totéž dovolí žena, je terčem posměchu. Já jsem nebyla výjimkou. Říkali mi, že jsem příliš atletická, příliš silná, příliš opravdová. A víte co? Já si to všechno ponechám. Raději budu „příliš“, než abych se stala neviditelnou." ©Sharon Stone. -

Pár slov o přátelství mezi muži. O skutečném přátelství. Nějak mám vlhké oči. Via fb Radek Kučera: Ve svých příspěvcích často kritizuji dnešní sobeckou dobu, kdy místo, abychom se těšili ze vzájemné lidské pospolitosti, hlubokého přátelství a ochotě pomáhat si navzájem, jsme vůči sobě nepřátelští, šíříme závist, jed a toxicitu, podporovanou algoritmy sociálních sítí a neskutečnou vulgaritou veřejného prostoru. Hluboké přátelství, vznešenost, důstojnost a noblesa se staly nedostatkové zboží, dneska letí lži arogance a buranství. Mockrát jsem také říkal, že mužské přátelství je jiné než ženské a každý chlap, i kluk si zaslouží svého nejlepšího přítele, takového, který s ním bude opravdu upřímně a hluboce sdílet jeho radosti i starosti a který bez váhání pojede přes půl světa, když ho jeho parťák bude potřebovat. Jakási krystalické, upřímné a asexuální city mezi muži, jakási bromance, či přátelství, které se často rodilo ve válečných zákopech, skautských, nebo sportovních oddílech, či o kterých jsme četli v románech Karla Maye, kdy jsme obdivovali pokrevní bratry Vinnetoua a Old Shatterhanda. A mně nezbývá než hluboce smeknout před Leošem, který přesně takovým byl pro Patrika Hezuckeho. Zrušil veškerý svůj program jen proto, aby se svým přítelem mohl být v jeho těžkých chvílích, on dokonce přespával na lůžku vedle něj v nemocnici a je dost možné, že když Patrik odcházel, měl vedle sebe z jedné strany svou manželku Nikolu a z druhé strany největšího kamaráda Leoše. Tahle fotka mi upřímně vehnala slzy do očí. Je o hlubokém přátelství, které nám tak často dnes schází. A my sami si položme otázku jestli bychom tohle udělali pro naše přátele, nebo oni pro nás. Jestli existuje kromě rodiny opravdu někdo, kdo by s námi přespával v nemocnici a byl s námi, možná až do konce. Každý z nás potřebuje svého Leoše a skoro nikdo ho dnes nemá. Upřímnou soustrast všem blízkým a poklona a obdiv Leoši Marešovi. Tohle je přesně ten parťák, který je zapsán v knize ohrožených druhů. A já za tuhle naději, totiž, že stále jsou moc děkuju. -

Řemeslníci z Brna. Moje krevní skupina. 🫶🏻 https://t.co/z61OrkoS5o -